VETERÁNI VE FINÁLE PORAZILI TĚŽKOU ROKOSKU
Podobná situace jako na „jaře“, pouze tentokrát jsme byli ve výhodě my a zaslouženě vyhráli.
Letošní podzim se „zapíše“ do historie této kategorie černým písmem, neboť našim veteránům ŠEST!!! soupeřů vzdalo a tak jsme odehráli pouze PĚT zápasů. Pochopitelně proti těm silným soupeřům a nutno sportovně přiznat, že to byly nesmírně těžké zápasy, zejména s Kuřátky a Santa Trantou. Ale na závěr nás čekal soupeř nejtěžší = ROKOSKA. Zápas prvního s druhým, kdy oba soupeře od sebe dělilo pouze skóre, my 58:5 (+53), soupeř 46:9 (+37). Tím nám k titulu oproti jaru stačila i remíza, ale na tu se hrát nedá. Nicméně jsme se na zápas skvěle připravili a super sešli. I když nemohl dorazit Mário, vrátil se nám na finále ze Španělska natěšený a odpočatý Šírlis, kterého skvěle doplnili zkušení „matadoři“ Karlos, Bejdič a Venca, ke kterým se výborně přidali Many, Kůča a hvězdný slovenský legionář Filip Hološko. Pochopitelně v brance skvělý a zodpovědný Víšus. Síla naší sestavy byla obrovská, ale i soupeř velice posílil a omladil. Věřte nebo ne, jediným naším hráčem pod 40 let byl Filip, jinak samí čtyřicátníci. Kdežto soupeř posílen o několik mladších bývalých ligových hráčů (Kropík, Hurych, Hladil), doplněn výbornými Šindelářem a Dobřanským nás zejména ze začátku velice trápil a prvních deset minut nás přehrával. Asi jsme si mysleli, že se soupeř porazí sám a tak jsme začali brát zápas vážněji až za stavu 0:1, kdy jsme přežili velkou šanci soupeře. Od této chvíle jsme velice přidali, do poločasu vyrovnali a s výborně hrajícím soupeřem drželi krok. Do druhé půle jsme si řekli, jak na ně budeme hrát a taktika nám vycházela. Začala se projevovat naše zkušenost z malého fotbalu a také vyrovnanější širší kádr. Kdežto soupeř, když prostřídal, měli jsme daleko více ze hry a zaslouženě se také ujali vedení o dvě branky. I když jsme ještě za stavu 3:1 dali soupeři hrubou chybou „čuchnout“, byl to právě Šírlis co se zdravě naštval a během pár vteřin nám vrátil dvougólové vedení. Soupeř začal hrát vabank a to byla „voda na náš mlýn“, neboť naše přečíslení 3 na 2 či dokonce 3 na 1 byla smrtící a v posledních deseti minutách jsme soupeři nasázeli tři góly a zaslouženě vybojovali 31 veteránský titul!!!
Velké poděkování patří všem na hřišti i klukům co přišli v dešti a zimě kluky podpořit.
Velké poděkování patří všem na hřišti i klukům co přišli v dešti a zimě kluky podpořit. Na závěr ještě něco ze statistik a komentář z deníku Hanspaulský týdeník:
Ve stínu vrcholící další vlny pandemie koronaviru skončila 58. sezona veteránské ligy. A znovu platilo "linekerovské", že malý fotbal je jednoduchá hra, kdy proti sobě hraje šedesát minut dvanáct hráčů, a nakonec vždycky vyhraje Klokan. Tentokrát to aspoň bylo drama do posledního kola, kdy obhájce titulu zaváhal jen na úvod s Javorákem a Rokoska zas remízou se Santa Trantou (další plichtu s Bakerou vynulovalo vyloučení soupeře ze soutěže), jinak se v posledním kole potkaly dva neporažené týmy. Klokan ovšem nasadil znovu to nejlepší, co měl k dispozici a svého hlavního konkurenta posledních dvou let přehrál jasně 7:2, když Rokoska vzdorovala jen první poločas. Klokanu může kalit radost jen to, že toho v sezoně moc nenahrál. Pokud nepočítáme Bakeru, tak odehrál jen polovinu zápasů z deseti, jinak samé omluvy a kontumace.