PO SNĚHU ANI PAMÁTKY, TAK HURÁ NA NOHEJBAL
V sobotu ráno sice na pár minut vysvitlo slunce a dopoledne spadlo i několik vloček, ale to už Štáfik dojednal tělocvičnu.
Den, na který se celý rok těšíme. Sobota na horách patří skoro pokaždé běžecké túře v zavátých stopách Jizerky, nebo Štěpánky. Bohužel letos nenapadl ani centimetr. A tak jsme plánovali, neboť nás bylo opravdu hodně uspořádat nějakou expedici a „vyšlápnout“ na nějaký vrchol. Buďto na Lysou horu, nebo ještě větší cíl a to rovnou na Sněžku. Jenže počasí bylo letos proti a tak na řadu přišla osvědčená a vyzkoušená třetí varianta – s dětmi do tělocvičny na „opičí“ dráhu a chlapi na nohejbal. Jenže tentokráte byla hala ve Vysokém plně obsazena a tak se Štáfikovi povedl „Husarský“ kousek. Domluvil „starou, dobrou Sokolovnu“ v Jablonci nad Jizerou, kde nás nechali celé odpoledne za neuvěřitelných 100,- Kč na hodinu. Nakonec jsme tam sportovali od 12 do 16 hodin a zvládli …… sportů. Nejprve si kluci zahráli fotbal (pomáhal Píďa a Víšus) a holky s Maníkem si zaskákali na trampolíně gymnastiku. Poté si dospěláci zahráli nohejbal a děti absolvovali gymnastickou „opičí“ dráhu, aby kluky pustili na nohejbal. Po přestávce se pokračovalo v nohejbale, holky skákaly a kluci hráli mini fotbálek na malém prostoru. A po konci nohejbalu se natáhla síť na volejbal a holky si se Štáfikem zahrály zápas. Takže nakonec z toho byly čtyři hodiny pohybu a sportu.
A nohejbal? Nejprve jsme vybrali kapitány (Majka, Mildu a Davida), kteří si vybírali ze samých hvězd, takže týmy se složili takto: Majk, Sádlo a Kamil, Milda, Píďa a Zelí, no a poslední trojice David, Pohýnko a Víšus. Sportovně musíme uznat, že úroveň to mělo skvělou a asi nejvíce vítězství získala Davidova trojice, klidný střed opanovali kluci kolem Mildy a krásné třetí místo získala trojice Majka. Ale tentokráte opravdu o medaile a trofeje nešlo…